Většina z toho je z maturitních zkoušek.

Zkoušející: „Jak vypadá takový typický impresionistický obraz?“
Student: „No, je takový zaflákaný…“

Zkoušející: „No, a o kom ten Mácha psal? O jaké etnické skupině?“ (předsedkyně komise se snaží napovědět)
Student: „O cikánech, tedy Romové, abych neurazil….“

Zkoušející: „Můžete nám říci něco o Boženě Němcové?“
Student: „No, Božena Němcová, tak ta měla spoustu mladých milenců a ve chvílích, kdy neměla do čeho píchnout, tak psala pohádky.“

Zkoušející: „A jak se chovali ti představitelé církve v době husitské?“
Student: „No, nekřesťansky.“

Zkoušející: „Z čeho byl ten pergamen?“ (po zoufalé snaze komise studenta nevykopnout, když o středověké literatuře nic neví)
Student: (zarytě mlčí)
Předsedkyně komise: „Tak papír to asi nebude, ten je rostlinného původu, že?“ (háže záchranný kruh)
Student: „Ze dřeva?“ (zkoušející si mne ušní boltce)
Zkoušející: (už to nevydržel) „Z kůže, kolego…“
Student: „Z lidské kůže“, vyhrkl.
Zkoušející: (jdou na něj mrákoty) Na pokraji sil: „To byl ten středověk drsnej, co?“

Zkoušející: (už dost zpruzenej) „Víte o čem byla ta Jiráskova Lucerna?“
Student: „Tak kněžna chtěla toho mlynáře sbalit, ale on se nedal… A pak rozbila tu lucernu.“

Zkoušející: (Student si vytáhl otázku o české středověké literatuře, ale nedokázal říci vůbec nic. Protože jsme mu chtěli dát nějakou šanci, písemku napsal na 3, tak jsme mu umožnili přejít k jazykovědné otázce: umělecký a publicistický styl.) „Povězte nám tedy něco o uměleckém a publicistickém stylu.“
Student: „Tak umělecký styl používá výhradně spisovnou češtinu.“
Zkoušející: (už dost dožraný) „Určitě?“
Student: (nejistě) „No, ano, používá hlavně spisovnou češtinu a…“
Zkoušející: (skočí mu do řeči) „Prosím Vás, je hovno spisovné slovo?“
Student: (student se zarazí, komise zpozorní) „No, není… Jo! (vítězoslavně) Hovno hoří!“, blikne mu.
Zkoušející: „Četl jste Hovno hoří?“, ptá se češtinář netrpělivě.
Student: „Jen jsem viděl film, který byl podle něj natočený“.
Zkoušející: (rezignovaně) „A jak mluví většina postav v tom filmu?“
Student: „Hm (chvíli přemýšlí), nespisovně.“
Zkoušející: „Aha, jak to? Považujete Hovno hoří za umělecké dílo, nebo ne? Vždyť jste řekl, že v uměleckém stylu se používá spisovná čeština.“
Student: (už dost zmatený, kolegyně potlačuje smích) „No, jo, asi jo, je to umělecké dílo.“
Zkoušející: „Tak nám tedy vysvětlete, proč se v řadě uměleckých děl používají vulgarismy? Znáte něco od Hrabala nebo Párala?“
Student: „No jo, tam se často mluví nespisovně.“
Zkoušející: „Vraťme se k tomu hovnu, (komise už smích nepotlačuje) může ho spisovatel použít v uměleckém stylu?“
Student: (pot se z něj řine) „No, nemůže…“
Zkoušející: (nasupeně) „Jak to, vždyť jste sám řekl, že Hovno hoří je umělecké dílo?“
Student: (už mu svítá) „No, vlastně může. Používá se vlastně docela často… (komise polomrtvá smíchy) Tedy, nespisovná čeština…“
Zkoušející: (viditelně unaven.) „Dobře, dobře…můžete jít…“
(Zástupkyně, která se po celou dobu dobře bavila, se přikloní ke zkoušejícímu a zašeptá: „Tak tenhle student, až se bude večer bavit v hospodě a někdo se ho zeptá, o čem byla maturita z češtiny, může po pravdě říci, že o hovně.“)