POKYNY PRO SEBEVRAHA - ZAČÁTEČNÍKA
- Oběsím se doma na háku od lustru. (Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno - kdo to má pak čuchat, po měsíci. Volím dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když se sebevražda promění na distorsi kotníku. Hubu si přelepím leukoplastí, abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat.)
- Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám. (Židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře - zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních.)
- Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. (Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví.)
- V přírodě se věším na místě z dálky viditelném. (Není nic horšího, než jeden oběšenej a pod ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim v úrovni očí znenadání zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování.)
- Skok z mostu (Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák - a skáču v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem a policíí, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný krafání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času nazbyt.)
- Zastřelím se. (Volím potřebnou ráži a druh střeliva - nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna - a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit. Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená bába o patro vejš taky nasere.)
- Přejedu se vlakem. (Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli pracně odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím tratě s pomalu jedoucími vlaky a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má důležitější úkoly, než sběr a kompletaci osob na trase Praha - Havlíčkův Brod apod.)
OBECNÉ ZÁSADY:
- Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce kriminálky a tudíž jí usnadním identifikaci.
- Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím podezření z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát, odesílám jej doporučeně policejní složce místně příslušné dle místa sebevraždy. V případě přejetí vlakem místně příslušnému útvaru železniční policie, pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru, v jehož působnosti je konečná stanice vlaku, kterým se nechám rozjet. Vždy řádně popíši místo sebevraždy, ve složitějších případech, nebo při nepřehledném terénu přiložím náčrtek.
- Volím takové místo, kde mne najdou, než budu smrdět, nebo adekvátní jiná opatření - např. v zimě když mrzne.
- Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a funebrácká Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal ještě po smrti.
- Nevolím různé avantgardní metody - rozpuštění v kyselině, převálcování apod. - jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní metody se hůře objasňují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.
